Můj rok 2020

Dneska jsem si už konečně řekla mohla bych napsat taky nějaký ten článek. Už od 1.1.2021 jsem měla v plánu napsat článek na téma: rok 2020, a když jsem se k tomu konečně dnes dokopala, nevím co psát. Už jsem se tady u mě doma asi stokrát přemístila, vyměnila tablet, na které jsem předtím psala, za notebook, a nakonec skončila v obýváku ve velkém křesle, a konečně jsem začala psát. Dobře sice tady teď zatím nepíšu nic o roku 2020, ale píšu, a to je důležité. Upřímně nevím, co se stalo, protože psát všechno ostatní by šlo, ale napsat článek mi nešlo. Takže to vezmeme jinak.

Kapitola první - začátek roku 2020

Rok 2020 začal kupodivu dobře a tím nemyslím celý první měsíc roku 2020, ale jen 1.1.2020. Ten den bylo ještě všechno z mého pohledu celkem v pořádku, asi tak v pořádku jako tomu bylo přes Vánoce. Další dny byly taky celkem normální, dalšími myslím další dva dny, protože ten čtvrtý to už šlo malinko z kopce. Pokud si to dobře pamatuji, 4.1.2020 měl být pro mne první školní den v novém roce. No a ono ne! Již dříve jsem měla určité problémy s ranní nevolností. Nikdy jsem po ránu nemohla pořádně jíst a bylo mi špatně. Zkoušela jsem všechno možné. Zkoušela jsem po ránu nejíst, to nešlo, protože mi pak bylo ještě hůř. Zkoušela jsem jíst jen něco lehkého. To taky nešlo. zkoušela jsem všechny možné čaje, vodu s citrónem, kávu, jogurt s müsly, ovesnou kaši no prostě všechno, co šlo. No nějak jsem to zvládala a šla do školy, ale tentokrát to nešlo. Pokaždé když jsem se ráno probudila bylo mi špatně, nemohla jsem jít ani pít, nic. Nonstop mě bolelo břicho, bylo mi na zvracení, ale nezvracela jsem. Bylo to, jak když mám ranní nevolnost celý den. Pořádně jsme nevěděli, co se to se mnou děje, došlo to až tak daleko, že jsem musela do nemocnice na vyšetření. V pátek ten samí týden jsem byla objednaná na gastroenterologii. Na vyšetření nám pan primář řekl, co by to mohlo být a předepsal mi prášky na zklidnění žaludečních šťáv. Taky nám řekl, že pokud se to do úterý nezlepší tak, že máme zavolat a nejspíše budu hospitalizována. Vzhledem k tomu, že se vůbec nelepšilo, nastoupila ve středu 15.1.2020 do nemocnice. Mnoho lidí nemá nemocnice příliš v lásce, popravdě ani já jim dvakrát nefandím, ale stejně je především považuji za místo kde vám ve většině případech dokáží pomoci tak, jako například mě. Po třech dnech vyšetření, odběrů krve, a celodenního měření ph mého žaludku přišli na to co mi je. Mám onemocnění zvané GERD (Gastroezofageální reflux) neboli jícnový reflux. Zkráceně reflux žaludku. Je to něco v tom smyslu, že se mám překyseluje žaludek, když třeba jíte, a to způsobuje pocit na zvracení nebo dokonce i zvracení. Pokud vás toho zajímá víc, dejte vědět a já na to třeba napíši samostatní článek. Po čtyřech dnech s výsledky a řešením mého problému jsem mohla odejít. Chci jen říct, že sice to možná nevypadá jako moc vážné onemocnění, a také až tak moc není, ale rozhodně to není něco běžného a také příjemného. Musela jsem kvůli tomuto onemocnění omezit jídelníček, a to vynechávám fakt, že jsem už přes tři roky na bezlactósové dietě. (pokud Vás toto téma zajímá více, můžete si o tom přečíst více v jednom mém starším článku -> Život bez lepku a laktózy . Začátek byl těžký, ale zvládla jsem to a mohla nastoupit zpět do školy.

Kapitola druhá - návrat do školy a coronavirus 

Po návratu z nemocnice a po pár dalších dnech strávených doma, během kterých jsem se snažila dát tak nějak opět do kupy, zpracovat všechny nové informace, a tak nějak vše přijmout jsem se vrátit zpět do školy. Nebyl to lehký návrat, ale pokaždé když se nad tím zamyslím, mohlo to být i horší. Řekla bych, že se mi to povedlo zvládnout celkem dobře a když se na to zpětně podívám jsem hrdá na to, jak jsem to zvládla. Vždy by to šlo lépe, ale já ničeho nelituji. Zabývat se věcmi co už se stali a trápit se tím, že jsme něco mohli udělat jinak nebo třeba lépe už je zbytečné, protože teď už to změnit nemůžeme a jen bychom tím ztráceli čas, kterého není nikdy dostatek. Přesto můj návrat nebyl na moc dlouho, až na to, že tentokrát to nemělo co dělat se mnou, ale se světovou pandemií coronaviru. Nechci tady zabíhat do sáhodlouhého povídání o coronaviru, protože si myslím, že je toho všude dost, ale přesto se tady o tom, jak to probíhalo u mě malinko zmíním. První případy se u nás v republice začali objevovat někdy během konce února nebo začátku března, pokud si dobře vzpomínám, ale to jistě všichni dobře víte. Někdy kolem 11. března jsme přešli na online výuku. Upřímně nikdo jsme si to tehdy moc nedovedl představit. V našem případě to bylo tak, že jsme měli teoretické předměty pouze formou úkolů a různých prací a taneční předměty buď formou online hodin a také formou úkolů. Takhle probíhala tak nějak skoro celé první karanténa. Pro mě to byla dobrá příležitost, jak se dostat zpět do formy. Chytit krok s ostatními v mé třídě, a tak nějak se srovnat zpět. Tuto možnost jsem opravdu využila na sto procent a jak se říká vše zlé je pro něco dobré, v mém případě to platilo jednoznačně.

Kapitola třetí - konec školního roku a letní prázdniny

Konec školního roku jsem díky bohu mohla alespoň tak nějak strávit i ve škole. Měli jsme dobrovolné taneční hodiny. Kdo mohl, přijel do školy. Trénovali jsme a cvičili. Také jsme začali nacvičovat na nové představení, které se mělo tančit v prosinci. No abych to nějak shrnula, konec školního roku byl sranda. Pak nastali prázdniny. Opravdu musím říct, že to bylo skvělé léto. Jedno z mích nejlepší za celý můj život. Neuvěřitelně jsem si ho užila. Dovolená, taneční soustředění, výlety a návštěvy, čas s rodinou a přáteli, další soustředění. No, bylo to úžasné. Vice naleznete v článku -> Summer 2020/Léto 2020 . Pro mne bylo toto léto nezapomenutelným obdobím, které rozhodně neskončilo 31.srpnem. Když jsme nastoupili zpět do školy (do vyššího ročníku, ale zpět) "léto" pokračovalo. Trénovalo se na výroční koncert, který se konal 13.září. Bylo to jiné, také všechno bylo tak trochu jiné. Nové vedení školy a tak. Dost se toho změnilo a obzvlášť pro mě to byl příjemný nový začátek, nová kapitola mého života.

Kapitola čtvrtá - druhá vlna a konec roku

Přišel říjen a s ním i druhá vlna coronaviru. Začalo to být vážnější a horšilo se to tak moc, že jsme opět přešli na online výuku. Tentokrát už probíhala jinak, měli jsme skoro vše online až na pár předmětu, které jsme stejně později měli také online. Takhle to bylo až do prosince. V prosinci se opatření proti coronaviru začali rozvolňovat a mi se tak nějak vrátili do školy. Pořád to ovšem nebylo tak, že bychom chodili každý den a na všechny předměty do školy. A tak to zůstalo až do Vánoc. Nastali prázdniny a mi tak nějak doufali a byli zvědaví, jak to bude po prázdninách. Nastoupíme do školy? Nebo ne?

Vánoční prázdniny a Vánoce obecně se stali mým útěkem. Těšila jsem se na ně už od konce listopadu a nemohla se jich dočkat. Vánoce jsou mé nejoblíbenější svátky a já se na ně v tentokrát opravdu až moc těšila. A vyplatilo se to. Neříkám, že nemohli být lepší, ale i tak byli úžasný. Štědrý den stál na to, konečně všichni zase spolu. Tentokrát to opravdu byli svátky klidu. Sice to nebylo až tak růžové jak to možná teď vyznělo, protože moji rodiče onemocněli, takže jsem se musela nakonec starat o dva marody, ale i přes to to bylo moc fajn a takové pohodové zakončení roku. Stejně se mi nejvíce líbil náš novoroční přípitek. Voda, víno a tonik a k tomu paralen, můžete jen hádat koho bylo co... 

To byl ve zkratce můj rok 2020. i přes to, jak moc šílený byl, byl to úžasný rok. Stalo se toho tolik, že by to stačilo na jednu knihu. Já si vážím každé chvíle, která mi byla poskytnuta a už se jen těším co dalšího na mě čeká v roce 2021. V roce, který se zatím klube v celkem dobrém světle (z mé strany).

Zajímalo by mě, jaký byl Váš rok 2020, patřil mezi ty špatné roky nebo mezi ty dobré roky Vašeho života. Napište mi, zajímají mě vaše příběhy. Taky mi dejte vědět co si myslíte o tomto stylu psaní článku. Líbí? Nelíbí? Taky se určitě mrkněte na video na mém instagramu, kde jsem skrze fotky a videa shrnula svůj rok 2020 ->  https://www.instagram.com/p/CJdXASOgQaD/ 

To by bylo pro tentokrát vše. Přeji vám krásný den a doufám, že jste zdraví a v pořádku, a také že zvládáte tuhle zvláštní dobu. Držte se a já se na vás budu těšit u dalšího článku. 

Děkuji za přečtení!

Vaše Lucy